Ministerstvo školství připravilo změnu vyhlášky o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, která velmi zkomplikuje život žákům, pedagogům i školám samotným. Vyhláška značně omezuje počet asistentů pedagoga i to, kdo bude mít na asistenta nárok. Změna bude mít výrazný dopad na celé skupiny žáků a zásadně postihne také děti ze sociálně vyloučeného prostředí. Kromě asistentů pedagoga mění vyhláška individuální podporu, která měla často podobu doučování ve školách, což tyto děti využívaly nejčastěji. Z našich zkušeností víme, že individuální spolupráce mj. formou doučování, má pro školní úspěch sociálně znevýhodněných žáků velmi pozitivní vliv.
Po distanční výuce, které se řada dětí z ekonomicky slabších rodin neúčastnila, představuje tato změna další zásah do jejich šancí na vzdělání.

Martina Hojsáková, pedagogická pracovnice Vzdělávacího programu Gendalos komentuje změnu vyhlášky i z pohledu své zkušenosti asistentky pedagoga.

Inkluze je pro mě téma, o kterém bychom už dávno neměli vést diskuzi, ale a priori ji vnímat jako přínosnou a pro společnost potřebnou. Proč se to ale nedaří a inkluze má tak negativní nálepku? Vezmeme-li v potaz, že je naše školství nastaveno na výkon, není divu, že se nám nechce čekat na slabší jedince, pomáhat jim a nedej bože vynakládat na tuto pomoc finance. Návrh ministerstva školství pak tuto tendenci jen potvrzuje.

Otázka, jestli se inkluzi v Česku daří, je téma na dlouhou diskuzi, ale rozhodně je to cesta správným směrem. Uhneme- li z ní, dáme tak jen najevo, jak moc jsme jako společnost neochotni postavit se za ty slabší, kteří pomoc potřebují.

V minulých letech jsem působila jako asistentka pedagoga, kdy jsem každý den asistovala chlapci s poruchou autistického spektra. I já jsem si během práce kladla mnohokrát otázky, zda je náš inkluzivní systém dobře nastaven a samozřejmě jsem byla schopna najít mnoho chyb a mezer. Nikdy jsem ale nepochybovala o tom, že inkluze je správné řešení. A proto mě zaráží, že nyní chceme udělat mílový krok zpět a mnohá podpůrná opatření zrušit. Naopak pokud vidíme, že některé aspekty v rámci systému nefungují a financování se jeví jako neefektivní, je na místě začít hledat příčiny a změny vedoucí ke zlepšení. Přeci jen mluvíme o dětech, které jsou již dostatečně ohrožené svou složitou situací.