Píšu o BARUVAS, což je setkání romských studentů z každého koutku České republiky využívající studentské stipendium ROMEA. ROMEA ho pořádá vždy třikrát za rok, a toto setkání bylo již deváté.

První den: Cesta do Týnce

Začalo to cestou do Prahy. Cesta byla v pořádku a přijeli jsme včas, i když byla chvilka, kdy jsme si mysleli, že přijdeme pozdě. V Praze už na nás čekali ostatní stipendisté, kteří též jeli na BARUVAS. Samozřejmě to začalo objímáním a seznamováním, jelikož je to podruhé, co jsem se zúčastnil, takže jsem viděl nové tváře. Poté jsme počkali a nastoupili na vlak, který nás měl dostat do Týnce nad Sázavou. Do hotelu, který navštěvoval a vlastnil František Ferdinand D´Este (dědic trůnu Rakouska – Uherska, který byl obětí atentátu v Sarajevu a byl záminkou vypuknutí 1. světové války). Hotel byl velmi pěkný a měl historickou atmosféru.

Při příjezdu do Týnce nad Sázavou jsme se rozdělili do pokojů, vybalili a připravili na proslov organizátorů setkání, jaká pravidla a jaké zásady budeme dodržovat během pobytu v hotelu.

První aktivita, kterou jsme hráli, byla hodně komická, vůbec nevím, jak jsme ji nazvali, ale šlo o to, že lidé byli ve vývoji dle evoluce, a to ve stádiích: kuře → tučňák  → slon  → opice  → člověk. Tím, že budeme hledat postavu ve stejné evoluční době, rozehrajete kámen, nůžky, papír a kdo vyhrál, jde v evoluci dál, kdo prohraje, zůstává ve stejném stádiu, ve kterém byl.

Po této hře jsme začali hrát hru s kartičkami ANO – NE. Ve které jsme dostávali otázky všeho typu, na které jsme měli upřímně odpovědět. Tato hra nám pomohla se dozvědět něco nového o nás, a tím se stmelit. Bavilo mě to, i když tam byly chvilky, kdy to bylo vážné, ale právě díky tomu jsme se dozvěděli, že každý má jiný názor a má jiné zkušenosti. Cítil jsem se dobře, protože jsem se cítil, jako bychom měli rodinnou schůzi.

A poté samozřejmě zasloužený spánek – dobrou.

Druhý den: Jaký je to jazyk, projektovština?

Začalo to snídaní – švédský stůl kolem 8. hodiny. Věřte mi, že když člověk hraje do 3 hodin ráno věštění s kartami a směje se tak, že ho bolí žaludek, tak se mu moc nechce vstávat v osm hodin. Ale snídaně byla dobrá, takže spokojenost.

Když skončila snídaně, čekala nás aktivita, jak funguje a jak se tvoří projekt a jak pochopit jazyk projektovština, vážně složitý jazyk. Byli jsme rozdělení do týmů, ve kterých jsme dostali několik papírů s různými pojmy v projektovštině. Postupně jsme si je vybírali a vysvětlovali a překládali do češtiny. Většinu jsme věděli, ale nějaká slova byla opravdu neznámá nebo špatně pochopitelná. Ale zvládli jsme to. Výborná hra na zmatení a na zjištění, jak se dokážeme vyjadřovat. A nevím, jak mě vnímají ostatní, ale měl bych na tom zapracovat, abych se vyjadřoval pochopitelně.

Pak jsme se vrhli na další aktivitu, a velmi oblíbenou, což bylo volno a oběd.

Po obědě a volnu nás čekala přednáška o tom, jak funguje, komu pomáhá atd. organizace ROMEA a k čemu a jak slouží rozpočet a stipendijní fond. Přednášku nám odprezentovala Monika Mihaličková, pracovnice ROMEY. Bylo to vážně zajímavé a pro mě to znamenalo uvědomit si, co vše nám ROMEA  poskytuje a jak nám pomáhá…. Je toho strašně hodně a vážně od srdce děkuji, jak se o nás krásně starají.

A zároveň jsme byli zakomponování do aktivity, ve které jsme měli vymyslet a poté odprezentovat náš nápad na kampaň pro rozšíření propagace a získání dárců pro stipendium ROMEA. Přineslo to hodně nápadu, splnitelných nápadů.

Po prezentaci od Moniky nás čekalo natáčení krátkých rozhovorů s pracovníky ROMEY Štefanem a Terkou a pak byla svačina. V té chvíli nám Roman Hanák připravil přednášku o tom, jak byl zapojen v programu Jamalovi děti a co prožil v Indii. Cílem bylo zjistit, jak tamější lidé žijí a jestli ten život v Indii je opravdu takový, jak nám říkají v televizi, plný barev a radosti. Jak jsme se dozvěděli, tak lidé v Indii se nemají tak dobře, spíš špatně. A měli bychom si vážit toho, jak si žijeme tady v ČR. Pro mě to znamenalo, že si mám uvědomit, co mám, a že bychom měli být více ohleduplní. Děkuji tímto Romanovi Hanákovi a doufám, že budeme mít opět tu čest se setkat.

Večer nás čekalo zahájení Rompiliády, kterou nás provedl Michal Gábor, bývalý stipendista a člen výboru, který organizoval BARUVAS, Děkujeme, Michale. Byli jsme rozdělení do týmů dle barev, které znázorňovaly typ Romů (např. Vlachikane). Olympijský oheň nám donesli Štefan Balog a Robin Olah ve formě menšího ohňostroje.

Náš fotograf Petr udělal oheň, při kterém jsme si opékali buřty a hermelíny, tančili a zpívali. U ohně jsme si zahráli hru, ve které jsme byli rozděleni do dvou týmů, které měly začít zpívat. Druhý tým, měli co nejrychleji začít společně zpívat píseň, která obsahovala jakékoliv slovo z písně, kterou pak zpíval druhý tým. Zpívalo se v romštině a později v češtině a slovenštině. Bylo to super, i když neumím zpívat, ale byla zima. Najezení, utancování, unavení a připravení na uklid pár lidi z nás ještě chvíli zůstalo u ohně a povídali jsme si.

Opět jsem šel spát asi ve 3 hodiny ráno, opět jsme hráli karty a věštili z karet.

Třetí den: Rompiliáda

Unavený a chtějíc spát jsem vstal na snídani.

A je tu naše Rompiliáda 2019. Náš tým byl barvy fialové a typ Romů – slovenští Romové. Disciplíny byly neobvyklé, ale nebyly lehké (teda jak pro koho). Pro člověka mého typu byly  disciplíny těžké. Byly různé, např. překážková dráha s taháním koleček, házení nožem (nebojte, nic se nám nestalo). Něco nám šlo a něco ne, ale užili jsme si to a zasmáli jsme se, ani nevíte jak.

Po fyzických překážkách nás čekala přestávka na svačinu. A po svačině začala druhá část Rompiliády, což byla vědomostní, otázky samozřejmě byly tématem Olympijských her a všeho kolem nich. Zkrátka se řekla otázka, na kterou jsme měli odpovědět tak, že jsme měli papíry s písmeny a, b, c ve skupině jsme měli domluvit, co vybereme, a tu odpověď zvednou nahoru. Samí středoškoláci, a řeknu vám, jsme dobrý, nikdo na nás nemá.

Po procvičení našich mozkových závitů náš čekala svačina, mňam.

V té chvíli přišla zpráva jako z nebes, že bude volno. A samozřejmě zpětná vazba, jak jsme si to užili a zahráli.

Večer přišel ten moment, kdy se mělo zjistit, kdo je zdejších Romů ten nejlepší. Nervy byly, však zvědavost převyšovala. Padly krev, slzy a pot, a vítězný tým se našel, samozřejmě vyhrál tým fialových slovenských Romů – náš tým!

Ať žije Rompiliáda!

A po vyhlášení přišla ta vůbec nejlepší část, což byla BAŠAVEL (party). Tancovalo se, zpívalo, jedlo a hlavně oslavovalo. Prostě bomba akce, všudypřítomný duch pohody, lásky a radosti = FAJTA (rodina). Ráno jsem byl zničený a přísahám, že jsem měl nohy asi zlomený z tancování.

Ráno bylo příjemné, jelikož jsem spal asi nejlépe za celé 4 dny, ale zároveň začaly myšlenky toho, že už dnes jdeme domů.

Čtvrtý den: Poslední hodiny pospolu

Začalo to snídaní, kdy jsme se si řekli shrnutí a zpětnou vazbu na to, co jsme dělali a prožili tyto 4 dny. Po té přišla ta snad nejsmutnější část, což bylo, že jsem se museli vrátit do svých příbytků.

Ale my se umíme i loučit snad, taková sranda i při posledních hodinách pospolu, prostě super.

Při posledních okamžicích v Praze na hlavním nádraží jsme se rozloučili postupně a objali. Byly tam i slzy a smutek, ale nikdo na nás nemá a opět se setkáme na příštím BARUVAS!

***

Tyto 4 dny jsou vždy pro mě velký zážitek, který mi v paměti zůstane 4ever. Člověk tu zažije obrovskou zábavu (věřte mi, já se tam smíchem dusím). Zároveň se člověk něco dozví a naučí a potká a seznámí se s novými a zajímavými lidmi, kteří touží po  tom stejném – studovat a mít řádný, slušný a plnohodnotný život, ve kterém budou mít povolání, které je bude bavit a bude je dělat šťastnými.

Tímto zvu současné a budoucí romské studenty, aby se k nám připojili a ukázali, že Romové dokáží cokoliv.

Foto: Petr Zewlakk Vrabec